Zdravíme všechny v této zvláštní době. Naše holčičky jsou velmi rizikové díky nedozralým plícím. Byly několik měsíců zaintubované, poté několik měsíců na ventilátoru a nakonec byla Viktorka téměř další rok na kyslíku i doma. Jsme moc rádi, že už po celém domě nemusíme tahat žádné hadičky s kyslíkem, v noci nám nepípá každých 10 minut oxymetr a s hrůzou nemusíme sledovat, jestli při každém pípnutí oxymetru dítě dýchá, má nasazené „kyslíkové brýle“ a neprošedává. Jsme moc rádi, že toto pro nás asi nejtěžší období máme za sebou. A jsme za to moc vděční. Věřili jsme, že se jednou Viktorka kyslíku zbaví a podařilo se. Ale už bychom to nechtěli zažít znovu. Z toho důvodu se snažíme být co nevíce opatrní a nikam nechodit, návštěvy nepřijímáme ani z nejbližších řad.
Vzhledem k tomu, že se nedostaneme ani nikam na rehabilitace, tak se snažíme cvičit poctivě každý den doma. Cvičení zabere většinu dne. Snažíme se cvičit 3 hodiny dopoledne a 3 hodiny odpoledne. Dodržujeme tak dvoufázový režim rehabilitace, protože chceme holčičky udržet v kondici 🙂 Ale upřímně, je to velmi náročné, všechno je na nás a už začínáme být celkem vyčerpaní. Už se těšíme na další lázeňký či rehabilitační pobyt, kde tuhle náročnou péči za nás převezmou odborníci.
Snažíme se co nejvíce alespoň chodit na zahradu a o víkendu do lesa. Volný čas jsme také vyplňovali šitím roušek pro potřebné. Holčičky byly nápomocné 🙂
